Spřáhnouti
Spřáhnouti, hnul, ut, utí; (spříci, spřehu, zastaralé), spřáhl, spřežen, ení; spřáhati, spřahovati, spřahávati = koně spolu za- přáhnouti, zusammenspannen; spojiti, ver- binden. Jg. U Opav. spříhnouti. Klš. — koho. Spřáhla (spojila) je ruka kněze. Plk. Nemožú sa spříhnút (srovnati, snášeti). Us. Brt. — se, koho s kým. Vozka náručního koně s podsedlním spřáhá. Kom. Slova . . . s předešlými se spřáhají. Sš. J. 226. A tak sú ti vlcie se s nájemníky rozmnožili a spřiehli, že pastýře věrné i ovce kúsají a mordují jako kacieře; Duchovnie se spřiehli s pohany o Ježíše, aby duchovní svědčili a světští aby lapiece zamordovali. Hus II. 170, 397. — koho čím: jhem. Reš., Troj. — koho v co: voly v pluh. Troj. V ne- rovnou spřež se nespřáhejte. Br. - se. Ne- mohou se s. (nemohou se shodnouti). Us. Šd. Spřáhati se = půjčovati si dobytek do zápřahu. Mor. Šd. — se na co jak. S-nou se čtyři sedláci na cestu po jednom koni. Vz Spřežník. Us. — se s kým proti komu (sich verbinden). Br. — Vz Spřehnouti.