Spuditel
Spuditel, e, m. = spudidlo. Spuditi, il, zen, ení; spouzeti, el, en, ení; spuzovati = sehnati, ab-, wegtreiben; sehnati, zusammentreiben. — koho odkud: s pole, Troj., s hradiště. Dal. — co. Samo vápno nehašené divé maso spuzuje. Ras. Co tam zase spouzíš (slídíš) ? U Prostej. Vch. — co komu. Záviši kníže hlavu spudi (srazil). Dal. 148. Štilfrid hlavu jemu spu- děse. Výb. II. 45. 35. —co kam: v ohradu. Alx. — co čím: divoké maso mastí, Sal., prachem s-iti. Ras. Někoho hrozú (hrůzou) s dědinice s. St. skl. Větrové úhelní silou odpornou spudí (seženou) hory lednaté. Ráj. Spuha, y, f., lazební houba, spongia, der Meer-, Saugschwamm, rostl. S. N., Rstp. 1886.