Spustina
Spustina, y, f. = spustlina. Spustiti, spusť, -stě (íc), il, štěn, ění (a stěn, ění); spouštěti, štěj, štěje (íc), ěl, ěn, ění; spuštovati == dolů pustiti, nieder-, herab-, herunterlassen, senken, einsenken, los-, abdrücken; vyhraditi, uvolniti, ab-, anlassen; počíti mluviti, plakati atd., an- fangen zu reden, weinen usw.; dopustiti, verhängeon; dohromady pustiti, zusammen- lassen; slíti, schmelzen; sleviti, nachlassen, u Přerova, Kd.; odpustiti, verzeihen, zastr., Bdl.; se = dolů se snésti, sich herab-, her- unterlassen ; dáti se do někoho, sich über Jemanden hermachen; opustiti, verlassen; počíti téci, zu fliessen usw. anfangen. Jg. — abs. Spusť! Flinta, motyka spustila. Us. Když pán Bůh dopustí, i motyka spustí. Časem i motyka spustí. Hudebníci spustili (počali hráti). Us. Péro nechce spustiti, spouštěti. Teď může spustiti! Dch. Zpěv spustil, der Gesang ging los. Dch. — co: opony, kotvu, vodu, kohoutek u ručnice, strunu, Us., oči dolů (sklopiti). V., luk, Us., plachty, Har., ruce, zámek, D., most, Dal., stroj, mlýn; důl, hory, štolu (opustiti), Dač. I. 138., Vys.; provazy (z více pramenů stá- četi), Dch.; rybník, Půh. II. 242., veselou řeč, die Rede vom Stapel lassen, prapor. Dch. Pro síme, aby pán Buoh svój úraz otpustil a vinu s-il (odpustil). Hus I. 335. S. přímku, Sedl., hudbu (pocíti hráti), Us., kohouty (do hro- mady pustiti). Ros., kovy (rozpustiti, slíti), Háj., ručnici (losdrücken), péro (schnellen lassen), D., střelbu (počíti stříleti). V., mol- dánky (do pláče se dáti). Sych. Slib čistoty s. (prominouti). Št. N. 16. — co komu. Spustil jim manu, aby jedli. Hus I. 263. Spustil mi rybník (vodu) a škodu mi učinil. Půh. I. 177., 186. Spusť mi.dva kusy (od- pusť mi je při prodeji). Arch. rkv. — co, se z čeho (odkud, proč): vodu z rybníka, Us., něco n. někoho z mysli, V., něco z ceny s. (sleviti), D., kov z peci (slíti). Vys. Spu- stila se z něho do rána krev. Šd. Z kra- tochvíle mladého lva se psem s. (dohromady pustiti). V. Bázeň božie s. se své mysli a stud ztratiti. Št. N. 158. S-la se mu z nosu krev. Us. Šd., Dch. — (co, koho) s čeho. Nespustí s něho očí. Jel. Spustil s něho oči a on kradl. Sych. Nespustiti ani oka s ně- čeho. D. Spustil s kvinty. Vz Kvinta. Č. Něco s mysli s. (zapomenouti); Ktož učiní toho, spustieme jemu s kázaného pokánie tolikto. Št. N. 339. Některým příjemným slovem v doufání jej postaviti, někdy zas jako s patra dolů spustiti. Žer. 310. — co na co, na koho. Bůh na krále tento ne- dostatek spustí. Dal. 158. Zlato na 8 kusů s. = ohněm tekuté učiniti (rozpustiti). Háj., Vys. Kníže Soběslava na Vacka spustí (po- štve). Dal. Potom na ně déšť s sirů a s ohněm spustil. Hus I. 196. Vodu na mlýn s. Us. Dch. — se. Spustil se déšť, liják; s-la se bouřka. Us. Dch. Spusť se dolov (dolů). Hus I. 179., Sš. Ps. 34. — se na koho = 1. dáti se do neho. Hokyně se na ni spustila a vy- mluvila jí. Us. Na tak velikou činži nemohu se s. Us. Dch. — 2. Dověřiti jemu, bezpečiti se naň, sich verlassen. Nemá se spouštěti na takovou moc; Na vojsko se spouštěl. V. Na Boha se spouštěti. Br. S. se přílišnou bezpečností na milosť (čím). Opsim. Kdo se na Boha spustí, toho nikdy neopustí (pán Bůh ho neopustí). Tč. Kdo chce ve psí býti, spusť se na čeleď. Pk. — co, koho s kým, s čím: mladého lva s psem spustiti (do hro- mady pustiti). V. Vola s medvědem s. Ros. S. smolu s voskem (slíti). Ros. — co, se čím kam. Ohněm zlato v hromadu s. (roz- pustiti). Háj. Ať se spustí ohněm. Vys. Jeden z lidu v hluk střelu spustil. BO. Vlasy na ramena s. V. Spusť Bože mne v sebe. Ojíř. S. do studny, D., do hor, Jg., hlínu, les (dříví) po provaze do šachty, Vys., pivo do sklepa. Šp. Do hrobu s. Us. Dch., Sš. P. 523. Kterýmžto peřím jednak by se vznesla v nebesa, jednak by se s-la do pekla. Hus III. 119. Mněl jsem vidět krásu netělesnou, an se spoušti s nebe k mysli spilé. Sš. Bs. 189. S. se do něčeho, lépe: dáti se. Jv. — co, se kde. S. kov na tichem uhlí (rozpu- stiti). Čerň. Lék na střepince s. Lék. kn. Kov při ohni s. Nz. Olovo se v tygli s-lo (roz- pustilo). Vys. Spustil se ve světě, ist ver- wahrlost. Šd. — co, se po čem (s čeho): po provaze s věže. Sych. S. se po vodě, Bern., po plachtách (plaviti se), D., po líze (líhách) do sklepa. Šp. Spustil se po dřevě javoru; Milá nemeškala, šňůru kupovala, milému podala. Spusť sa, milý, důle po hed- bávné šňůře. Sš. P. 186., 329. S. se po zdi. Pč. 7. S. plachtu po skřipcích. Pref. 31. Měl se dolóv s. po prostěradlech. Pč. 38. — se k někomu = dověřiti mu, bezpečiti se naň. V. - se koho, se čeho = opustiti. S. se cesty, D., Boha, Ros., rukojmí (pustiti je). J. tr. Přítele se nespouštěj. Kom. 1 listy před nás k svědomie pojožil a že se jich již spúští a jinak žaluje; Žádajíce, aby jeho (podsedku) se spustil; Proto se žida právem nespúštiem. NB. Tč. 41., 158., 291. Nemůže se toho s., k čemu jest jednú opravdově při- lnula. Žer. 310. Kdo se Boha spustí, toho Bůh opustí. Slez. Tč. — se čeho proč. Ne- spouštěj se silnice pro nejistou pěšinku. Č. — kudy (v čem, odkud, kdy). Učedlníci Pavla v koši přes zeď s-li; Byv z Da- mašku přes zeď spuštěn, utekl. Hus II. 172., III. 306. Za noci přes zeď s-li jej (Pavla). Sš. Sk. 113. — jak. S. kohoutek ručnice na celé kolo, den Hahn abspannen, in Ruhe stellen. Šp. Na soupeře hrubstvím s. Kos. Ol. I. 116.