Spustiti
Spustiti. — abs. Kráva nechce s. (mléko). Us. Hol. 358. — co: měchy, NA., víno, abziehen, Šd., pláč, Rais, píseň, Us. Tč., pochod. Us. S. čtyři hřivny (odpustiti, sle- viti). NB. Tč. 156. Cf. Hr. ruk. P. 830., D. 904. (odpustiti). S. pole (nechať spustnouti). Brt. — co komu: vinu (= odpustiti). Sv. ruk. 285., Výb. II. 23. Jeden vůz jmu spu- stil (odpustil, nemusili s ním nikam jeti). Wtr. Obr. 44. S. = odpustiti, verzeihen. Št. Kn. š. 259. 23.— co odkud kam. To spusť s srdce. Št. Kn. š. 114. S daného bodu na přímku kolmici s. Jd. Geom. I 9. — na koho jak. Na soupeře s. hrubstvím, hrubě. Us. Kos. — se nač, na koho. Spustil se před ním na kolena. Šbr. Z. Enom sa na toho Člověka nespúšťaj! Val. Vck. Ať se na to chutně spustí. 1497. Jak se smíš naň s. Ezp. 1439. Spouštějíce se na velikou sílu svou císařství římskému poslušní býti nechtěli Kosmogr. 66. A. Kdo se na svůj rozum spouští, bývá hrdý. Pk. Na tuť (tvou milosť) se spouštím (spoléhám). Kom. Lab. 114. — co, se kam. S. člun na vodu, Mour., psa na zloděje, Tč., kol- mici na přímku, Hra., zraky v knihu, Kká., litinu do forem. NA. Nad oči mé se spouští noc Dch. Tam potok do Bodrogu sa zpúšťa. Sl. let. II. 11. Kráva zpúšťá málo do hrotka. Hol. 358. Noc na kraj se spu- stila. Zr. Smrť pozvolna spouštěla na vička má své prsty ledové Vrch. — co čím. Síť šňurou n. drátem s. NA. — co kde. To vše spusť (rozpusť) na rendlíku. Rk, Kd Aby se v nich (v potápěcích zvonech) lidé do hloubi spouštěti mohli. Mj. 8. — se čeho: víry, Mus, naděje. Dch. Svého se nespustí. Us. Sá. S-li se toho. NB. Tč. 262. Kdo se dobytka spouští, chleba se spouští. Mudr. 425. — co jak. S. něco přes něco (něco něčím potáhnouti). Lpř. Sl. Ten se náramně spouští. Us. Brt. Ruku spustil zemdleně. Kká. — co proč. Hanbú hlavu spustí. Výb. I. 413.