Appellace
Appellace, e, f., z lat., odvolání-se k vyš- šímu soudu. Die Appellation. Čeho šetřiti bylo při odvoláni se z rozsudku a jací byli toho účinkové (v strčes. právu), vz Rb. 128. — 129., Gl. 3. Pod trvající appellací soudu strana na stranu nenastupuj. Jg., Er. A. každému se přeje. Jg. A. vyříditi, ohlásiti. Do vyřízení appellace (í). Jg. Ohlášení k a. Er. Může podlé práva do dvou nedělí pořád zběhlých od výpovědi rychtářovy do rady a. vzíti. (1532) Pr. Vz Rb. č 1990. — 2004. — A., rozsudek vyššího soudce. Das Appel- lationsurtheil. Pr. mest. — A., vrchní právo n. soud. Král Ferdinand vyzdvihl a, na hradě pražském. V. Das Appellationsgericht. — A., list, v kterém se kdo odvolává. Die Appellationsschrift. M. Pr.