Srnec
Srnec, nce, srneček, čka (zastr. srn, a), srnek, nka, m, (kozel), der Bock, Rehbock, cervus capreolus; srna, srnka, srnečka, y, f. (koza), die Rehgeiss, -ziege; srnče, ete, srnčátko, a, srně, ěte, srňátko, a, n. (srnčí kolouch, kůzle do sv Martina), das Rehkalb, Rehkützchen. Jg.,Šp. S., sr. slovin. srnuti, srtati = skákati. Sf. S., ssa- vec jelenovitý. Vz S. N., Schd. II. 432., Frč. 381., KP. III. 346. Srnec jednoroční: rokule, čtyrletý: čtverák; Truhlík na s-ce ; s. beká: na s-ce pískati; s-ce na pískot stří- leti; s. běží na pískot, na svisť; lov, obora na srnce, vábnička na s-ce. Šp. Zaklíná je skrze srny a jeleny polské, jenž jsú zvie- řata čistá a jedovatým věcem odporná; Srny a jelenové to do sebe od přirozenie mají, že skákáním a rychlosti se k horám berú a v rovni a v blatinách nerádi ostá- vají a nesnadně se polapiti dadie; Podobný jest zmilelík mój srně a kolúchovi jeleniemu; A znamenaj, že ne jelenu, ale srnku, jenž jest malé zvieře, se Kristus přirovnává; Lanička, blíženec srny; Srna také znamená doktory svaté, neb i zrakem i během jiná zvieřata přesahají a jest zvieřátko čisté, kopyto dělí a přežívá. Hus III. 27., 28., 29., 47., 84. (Tč.). Že's tam chodíval na jeleny, na srnčátka; Udělal sem já nemnoho, zabil sem srnca jednoho; Na horách na dolách srnička vodu pije; Tam zahynu jako srnka, nezví o mně má panenka; Zajíc s liškú tanec vede a srna jim gajduje. Sš. P. 523., 569., 669., 592., 695. (Tč). Srna je raněna a touží po tvé vodě (= děvče jest do tebe zamilováno a chce, abys ji též miloval). Dvrský.