Sročiti
Sročiti, il, en, ení = den a místo k sly- šení předustanoviti, vertagen, vor Gericht berufen, beschicken, tagen, einen Gerichts- tag anberaumen, festsetzen. Jg.. J. tr., Us. — koho s kým = položiti jim rok k vy- slyšení pře s obojí strany. Ros., Vš., J. tr. Že mne s nimi ku právu sročíte, prosím pro Bůh. Jdn 178. Kdo chce takového svědka užiti, má to opatřiti, aby s naříka- jícím k jistému dni sročen byl. Kol. 30. — koho kam: strany před sebe s. Pr. měst, Sročil je před vlastní svou osobu a tu při vyslyšel. Pláč. Srokoval senat do chrámu Jupitera. Mach. Do Brna je sročil. Jg.Na sněm obecný je sročil (povolal). Zlob. Ku právu Starého města pražského je sročil (právo jim vykázal, kde pře jejich roze- znána býti má). Ros., Jg. Obě strany k sobe do domu sročil. V. V slušné místo aby nás sročili. — koho proč. Týden od císaře pro pře postranní na supplikací srocený. Faukn. — k čemu. K jistému dni s. někoho. V. — J. tr.