Sroniti
Sroniti. Cf. List. fil. 1890. 173. Oči slzu z-ly. Mkr. Fúkaj, větře, z Podolé, zroň jablíčko lebo dvě; zronil jedno jediné, aj to bylo červivé. Sš. P. 436. — co komu. Vietor od východu zronil mi jahodu. Koll. Zp. II. 357. Po biede zronil drakovi ešte try hlavy. Dbš. Sl. pov. I. 518. — co čím. Kat šablou zroní mu hlavu. Dbš. Obyč. 25. (Slovák) keď i nezroní prachom a olovom, to zroní vrahov svojich pravdy svojej slo- vom. Btt. Sp. 143.