SroubitiSroubiti (zastr.
srúbiti), il, en, ení;
srou- bati, srubovati, srubovávati =
odroubiti, stíti, seseknouti, ab-, herabhauen;
roubáním spojiti, zimmern. Jg. —
co komu: hlavu, krk (stíti), V
., ruce. Rkk. Srúbal mi jest mé lesy. Pňh. II. 478. —
co odkud: hlavu
s krku. V.
— čím. Mečem hlavu mu srou- bila
. Br.
— co z čeho: věž
z dříví dubo- vého s. (dohromady sroubiti). Háj
. — co kde (kdy jak). Domek
před městem
u moře mu sroubil (sroubením spojil). St. skl.
V mém vdovství
na mém věně srúbal mi les pravú mocí. Pňh. I. 168. S. jedle
v boru. Ráj. —
co jak.
Na kusy sroubám každého. Us
