Sroubiti
Sroubiti, sroubnouti. — co (komu). S. si chýš, loďku. Vrch. Nechopiv se sekery chaloupky nezroubíš. Č. M. 124. Dávaje mu vinu, žeby jemu kuoň zrúbal. Ale Sazema toho pří NB. Té. 270. — co jak: v kusy. GR. Ten palaš všetko do kolena zrúbe. Dbš. Sl. pov. VI. 32. — koho kdy. Dva v souboji srúbal. Kká. Td. 58.