Srp, u, srpek
Srp, u, srpek, pku, srpeček, čku, m. = kosák, kosatec, klepame, kosiěka, die Sichel. Šp. V MV. nepravá, glossa. Pa. S. zubiti, klepati, ostřiti. Šp. Ženci srpem obilí žnou. Kom. S. zubatý, Šp., na trávu, na hlínu. D. Jatému nos srpem uřezal. V. V létě srpa, můj synečku, v zimě přaslice. Sš. P. 539. S. dobře bere. Us. Dch. To žito roste tak, že bude muset brzo na srp (požato býti). Us. u Rychn. Měly tě srpy zubaté a jedna z nich kosu; Dávala jim srp, plachtičku. ej my chceme tvú ručičku; Srp, plachetku vzala, na trávu se brala; Srpeček ja vezmu, rozmarijan sežnu, na sveho tacíčka ešče raz pohlednu; Ach dybych já měla takový srpe- ček, co bych si prožala do hrobu chodníček; Vem srpečky, prošvarná děvečko, pujdzěmy ho (hrách) žať; Nechce von mně můj s-ček dobře žit; Tráva malá, rosa žádná, srp topé (= tupý): jenom ty jé vyklepe. Sš. P. 45., 189., 444., 490., 492., 539., 627. (Tč.). Právo jako srp; až spravíš, bude jako podkova. Smil. Měsíc vyjde v srp. Us. Kalló. Srp v cizí žeň vpustit (do cizích věcí se mí- chati). Prov. Jg., Šm.