Sršeti
Sršeti (šršeti), el, ení; sršívati = hlas podobný vydávati, bručeti, summen, sumsen; sápati se, vztekati se, soptěti, toben, schnau- ben, wüthen, rasen; vycházeti srše, sprühen; bázlivě utíkati, furchtsam laufen. Jg., BO. — abs. Jiskry srší Rk. Juž ti sršie (bázlivě utíkají). Výb. I. 1118. 17. Kroupy jen jen sršely (se sypaly). Mor. Šd. Prší jen srší. D. — komu kde. Srší mu v kotrbě (fučí, hučí, nemá všech doma). D. — čím: zlostí. Us. — na koho. Plk. S. se na koho, sich bäumen, sträuben. Na Ostrav. Tč. — čím proč. Sršiece hněvy pro podávenie sestry. BO. — co: pomstu. Us. — odkud. Hrozný, až z něho srší (až z něho strach jde). V. Z toho až strach srší. Br. Z jeho očí sršely jiskry. Us. Sršela rozkoš z jeho očí. Puch. Oheň z očí, z nozder mu srší. Sš. Sm. bs. 219. — před kým (bázlivě utíkati). Pastýř před vlkem srší. St. skl., Alx. 1098.