Srub, sroub
Srub, sroub, u, sroubek, bku, m. = co se sroubí, sesekne, odsekne, zvl. jedním rázem, etwas Abgehauenes. Sruby dělati = hlavy srubovati. Zlob. — S., roubení ze dříví, roubení u studny atd., das Zimmerwerk, die Zimmerung. Mšk., Bkř. Vz Stranice. Hrad se srubů hlinou oblepených. Háj. Stodoly z plotů aneb srubů dřevěných, hlinou oma- zaných dělají. V. — S,, dřevěný pokoj n. stavení k jakékoliv potřebě, komora, kůlna, sýpka atd., ein hölzernes Gebäude, Gemach, Kammer, Schopfen; na Slov. chýška dřevěná, také úzký žalář (Hdk. C. 144.). S. v horn., das Gezimmer, Gevier, Schloss. S. střídový, das Streckengezimmer, das Streckenpaar, jámový (jámový věnec), der Schachtkranz, das Schachtgevier, pomocný, das Hilfspaar. Hř. S. hlavní, das Hauptgezimmer. Bc, Hř. Boudy lesní opustíce sruby při vodách sta- věli. Háj. Blázni do sroubku zavřeni bývají (do blázince). Kom., V. Já spávám ve s-bu. Slez. Šd. S. k ukládání špíže, obilí, mouky atd. U Opavy. Klš., Pk. S. vodní = vodárna. Šp. S., sklep nadzemní. U Jižné. Vrů. S. na vodě, die Pfahlbaute. Gl. 320. Cf. Tk. IV. 21., 26., 74. — S., zvláště stavení podobné k obraně před nepřítelem, das Bollwerk aus Pfählen, Blockhaus, der Holzthurm. Pražané s-by proti hradu pražskému vystavené sbo- řiti dali. V. Chtěje odtud pryč sruby roz- vozil. Půh. II. 26. — S. sváděcí, výhon, die Abweisebuhne, jímací, die Schöpfbuhne. Nz. — S., die Schrotwand. Nz. — D., Plác., Troj., Ben.