Ssáti
Ssáti, ssaji a ssám a ssu, ssal a ssál, ssání; ssávati; staří psali také: sal n. sál s jedním s. Ht. V obec. mluvě: cucati. — S. = tekutosť z něčeho do sebe táhnouti, saugen, lullen. Jg., Ž. wit. Deut. 13. — abs. Dítě ssaje n. ssá n. sse. Us. Dáti ssáti, dáti se ssáti. V. Dítě chce s. Us. Dietky, ježto jestě ssú. M., ZN. — co, koho: med, Nej., prsy, Hus I. 329., II. 101., III. 103., BO., vemeno, Kom., mléko, Us., matku. Volk. Medvěd tlapu sse. Č. M. 282. — Št. N. 219. — čím: ústy ssáti něco. Tkad., Jd. — čím kde : ústy sse v tom místě. Ler. — co odkud (čím, k čemu): z prsu po lázních. Lk. Tyran daněmi sse krev z žil svých podda- ných. V. Zřídka sobě co lidé z prstu vyssou. Č. M. 107. Sladkosť užitků zemských z ně- čeho s. k utěšení těla. Chč. 302.