St
St! (znamení k mlčení; citoslovce vybíze- jící, aby se někdo utišil). Šd. — St, povstalo z dt, tt, vz tato. — -st, v gt. pl. cest, vz -ct. — St. Místo st na Slovensku c (st jest znakem českého nářečí. Šf.; střevo — črevo, střída — črěda). Šf. Vz Č. — St mění se v šť: a) v komparaťivu před -ěji: Hustě — houště; b) v příčestí minul, času rodu trp- ného u sloves 4. třídy (za příčinou hlásky vz Příčestí): mastiti— mastjen — maštěn, pustiti — puštěn; ale-: křestiti — křestén vedlé křtěn; c) při tvoření časoslov opěto- vacích: pustiti — pouštěti, jistiti — ujišťo- vati, vz šť. — -st v číslovkách místo -ct u Radhoště na Mor.: jedenást. Šb.