Stačiti
Stačiti. Cf. Mkl. Etym. 319. a. — abs. Viece jsme dlužni Bohu než s. móžem. Št. N. 56. — komu. Tlustý, sotva mu dvéře stačí Us. Tč. Lid mudruje, jak mu rozum stačí. Osv. Stačil sobě sám. Dch. Běží, ne- mohu mu s. Us. Až kam zrak jí stačí. Nrd. — nač. Veliký lidské je lásky bol a ně- kolik slov naň stačí. Nrd. — čemu s čím. Leč chvělá píseň má ví, s křídlem sklo- něným že zvěstům nestačí těm plamenným. Kká. K sl. j. 7.