Stáhnouti
Stáhnouti. — co: brvy, Vrch., plachty. Pdl. Žízeň stáhla moje hrdlo. Vrch. Řekl člověku: Ztěhni ruku svú, an ji ztěže. ZN. — co kam. Stáhnul klobúk na ucho: S pá- nem Bohem, děvucho! Čes. mor. ps. 139.— odkud. Kdo zvykne chlipnosti, nevím, kdo by ho krem smrti sťáhel od zvyklosti. Tč. — co komu Úzkosť mu hrdlo stáhla. Vrch., Zr. — co se kde (čím). Nad námi stahují se mračna. Čch. Zdivo na mnohých místech železnými kleštěmi s. Stat. př. kn. 1877. 108. Jakou duchnu máš, tak lehni, tak se pod ní obrať a stěhni. Us. Vm. — co jak. S. rty k úsměšku, Šml., uštěpačně, Hrts., obočí hněvivě. Hrts. Sťahuj vším možným spósobem tvoje náchylnosti. Slov. Tč. — co čím. Stáhnouti noty obloučkem, Fr. Chlum 7., tělo šněrovačkou. Us. Pdl. Úšklebkem stahuje se ret. Hdk. — co, se več. Stejné samohlásky stahují se v touž hlásku dlouhou. Ndr. Stáhnouti dvě krati v jednu dlouž. Dk. Poet. 228. — se proč. Rodiče k vůli dě- tem se stahují (utahují, nad své síly na ně vynakládají a p.). Us. Prk. Sťahnúť, vz Stihnouti. Brt. D. 193