Stálosť
Stálosť, i, f. = ustavičnost, trvalost, die Beständigkeit, Stabilität, Dauer, Stetigkeit, Unveränderlichkeit. V počestném úmysle pevně zůstati s-osť jest. Kom. U veliké s-ti státi. V. Posud ve své váze a stálosti trvá. Sych. Ta věc nebude míti s-ti. Us. Jako země má s. pevnú, že stojí, jak jí Bóh při- kázal . . . Hus II. 76. S. počasí. Dch. S. kře- sťanská (vytrvalá křesťanská trpělivost', die Standhaftigkeit). MP. 84. Co nemá stálosti, nemávej (nemívej) v milosti. Mor. Tč. S. a ustavičnost' lásky jest taková, že, by i všecky jiné věci zahynuly, ona však zůstává ve své celosti. Žer. 310. Prvá prosba ukazuje viery stálosť. Hus I. 356. — čeho. Stálosť mysli. V. — v čem: u víře, v dobrém. Zlob. — na čem. Přílišná s. na svém. V. — při čem. Maje známosť o vaší stálosti při do- brém. Žer. 319.