Stanovisko
Stanovisko, a, obyčejněji stanoviště, ě (vz -iště), n. = místo, kde kdo stojí, stání, der Standort, Standplatz, der Standpunkt. Nz. S-ště míti; Každému nějaké s. nebo místo v šiku od Pána uloženo jest. V. Tam lid neměl pokojného s-ště. Br. S-ště loupež- níkův. V. Přišli jsou k Řípu a tu sobě s-ště oblíbili. Kom. S. císařské zbroje (das Arse- nal). V. S. lovců, zvěři. Us. Šp. Dávati zlo- čincům s-ště, Vorschub leisten. J. tr. — S. lodí, přístav lodí, der Hafen. V., Kom. Tu (kupci) své s-ště mají. Har. II. 121. Město Efesus bývalo s-kem pro lodě z Europy do Syrie. Sš. Sk. 218. — S. vojska = tábor, das Lager. V. S-ště rozbiti. St. skl. Ze s-ště vojsko se hnulo. Spr. Ziž. Loupežníky vyzdvihovali a jich stanoviště pálili. Kn. Zvláštní s-ště mívali. Kn. Zastavili sobě s-ště. Bj. Skříně boží přinesena jest do s-višť (in castra). Bj. Běž na s-ště k své bratří (in castra). Bj. S-ště zastachu (castra metati sunt). BO. — S. = stánek. Slavnosť s-šť aneb stánkův, das Laubenhüttenfest. V. Vz Stanomety, Stanosvátky. Pane, kdo pře- bývati bude v s-šti tvém? Hus I. 97. — S. = zastavení, der Stillstandspunkt. S. slu- nečné v létě a v zimě, planety. — S-ště = hlediště, moralischer Standpunkt, der Ge- sichtspunkt. Nz., Mus. S. vznešené. Sš. II. 215. Rozhledné s., der Orientirungspunkt. Dch. Zde staví Pán na s-ště člověcké. Sš. J. 92. S. lučební. Šp. Vz Zřetel. — S., něm. Stanowisk, dvůr u Tišňova. PL