Starosť
Starosť, i, f. = letitosť, sešlost, staroba, das Alter. S. vrásky a šediny přináší. Kom. Až do největší s-ti věku svého živu býti. V. K veliké s-ti přijíti. V. S. sama nemocí. Ros. S-tí scházeti, sešlý, shrbený, sklíčený. V. Nezavrhni mne v čas starosti. Ž. wit. 70. 9. a 18. Na s. tancovať nebudeš už rádo. Sláv. II. 5. (237.). Starosť, milá starosť, kterak tě dočekat', dy sobě zpomenu, to musím zaplakať. Sš. P. 502. Budeš pohřeben v dobré s-sti. Bj. Když se učíš v mladosti, budou tě ctít v s-sti. Slez. Tč. Kdo bývá veselý v mladosti, buď trpělivý v starosti; Múdré děti hned v mladosti, málo přichád- zajú k starosti; S. zbytečná tělu nemoci vzbuzuje; Čemu zvykne kdo v mladosti, to nenechá i v starosti; Kdo je starý, už bol mladý v tom věku jako ty, zdaliž ty dočkáš s-sti, nemáš v tom jistoty; Anis néni hoden dočkať dospělej s-sti, jak na jiných vzácnú s. nemáš v uctivosti; Kdo starých znevažovati příležitost' hledá, tomu jako nehodnému Bóh s-sti nedá; K jakým mravóm každý člověk z malička přivyká, potom sa i v svěj s-sti takých mravov tyká; S. sa menuje chorosť, neb má bolesti dosť. Na mor. Slovácku. Tč. Zdi s-stí sešlé. Har. II. 231. Mrhal z mladú a pod starosť umírá z hladu. Pk. HřieŠný od Krista vzkří- šený z s-sti v mladosť sě obrátí; Člověk do s-sti poslední má šest věkóv. Hus II. 359., 384. Mladosť výši, s. hrbí. Lb. S. není radosť; S. žalosť; Přijde s., nastane (bude) slabosť. Š. a Ž., Lb. Buď za mládí starcem, aby ve s-ti byl mládencem. Koll. Čemu se nenaučí Janoušek v mladosti, tomu se ne- naučí Janek ve s-i. Mladosť radosť, starosť žalosť, po zadu hrc prc. Prôv. S. není ra- dosť, ale žalosť a má mrzutostí dosť. Prôv. K s-ti i chromá přiklece (člověk ochromne). Mus. Vz Stáří, Starý. — S. = prvosť, die Priorität, Frühe. Věřitelóm pro s.času prve se má spravedlnost dáti. Brikc. Že najprve dluhové k lozuňku, potom dluhové na zá- klad a najposléz jiní dluhové podlé jich starosti atd. plněni býti mají. NB. Tč. 131., 218. — S. = péče, pečlivost, úzkost mysli, die Sorge, Obsorge, Bekümmerniss, Kümmer- niss, Angelegenheit, Grille, der Kummer. S. a práce; S, o koho míti, vésti; S. míti z cizího neštěstí; S-tí se trápiti; Mnoho s-tí míti; Neměti pokoje od s-tí; Všecku svou starosť na něco vynaložiti; Snažnou a opravdovou s. míti; Vlnami péče a s-ti se zmítati; Nevěděti s-tí co dělati; S-mi chřad- nouti, schnouti, mříti; S-í trápený, utrápený; plný s-tí; S-mi obklíčený a zbědovaný: S. činiti, učiniti, udělati; V s. uvésti; velikou s. a žalosť přinésti; Mnoho zbytečných s-tí na sebe bráti; S-ti na stranu odložiti; Po- lehčiti si s-ti; s-ti zbýti, pozbyti; Pomoci si od s-ti; S. ptákům lesním poručiti; Bez s-ti a práce živu býti; s-ti a péče z mysli pustiti; Na s-ti něco míti; Na s-osť přijíti něco (přijati); Kde péče, tu starosť. V. S. o břicho, D., o syna míti. Ros. S-ti se sebe složiti, mimo sebe pustiti. D. S-mi se jinými nezanáší. Br Němec s. zapije, Francouz se jí odzpívá, Španěl odpláče a Vlach se z ní vyspí. Zav. S. na srdci králi ležela. V. Zba- viti někoho s-ti. Sych. Máte po s-sti. Us. O to nemám s.; Míti mnoho Na s-ti; Od s-tí se mu svraštilo čelo. Sych. Malé děti, malá s. (velké děti, velká s.). Prov. D. Na s-ti něco míti, vz Péče. Bs. Nemějte žádnou s.!; S-sti si nepřipustiti. Dch. Gořalenka na svět přišla, aby s. z hlavy vyšla. Sš. P. 647. To nebylo na jeho s-sti. U Chocer. Hospodár musí mať (míti) s. na dom svoj. Mor. Tč. Než jedna pryč s., hned nastala druhá žalosť. Dh. 15. Život bez s-stí. D. Na s. si něco vzíti. Ml. To mi dělá starosť. Us. Dch. Ne tak s-tí šedivějí vlasy jako starostmi; Od s-sti schnou mi i kosti. Č. Vz Péče, Trampoty, Hlava. — Vz Staroba. 1. Starosta, y, m., strany pl. vz Despota. Pl. starosty. Chč. — S., stařec, senex, Greis. BO., St. skl. II. 263. — Zvl. a) jeden z ro- dičův ; pl. s-ty= rodiče. Výb. I. 677. Což dítky vidí od svých starost. Jakož sirotci po svých s-tách zmrlých zóstávají. Arch. I. 58. Ač já tomu nerozumím, ale mé s-ty rozumějí. Št. S-y jeho tu ho zplodili. NB. Tč. 126. — b) Starostové — předkové, die Altvorderen. Naši s. říkali. Ros. Polož mě v hrobě mých starost. BO. — S. = nej- starší vladař v rodině velmožné, hlava a správce rodiny, kterému údové její úctou a poslušností byli povinni. Kořínek ad Rkk. 41. Vz výši na pavlači krásné sedieše kněz (s) starostami. Rkk. 41. Za s-tu ně- koho míti. Dal. 58. S. domu rožmberského,
plavenského, hradeckého. Vz Bdl. Obr. 34.
Vršovci najmocnější biechu a Kochana za
starostu jmiechu. Dal. Učinil nad lidem s-y
a vladaře. Bj. S. lidský. BO. Hlavy čeledí,
jenžto biechu v každých pokoleních s-y
jich. Podlé otsúzenie kmetieho i starost
pobrali jemu jeho nábytek (judicum et
assidentium seniorum). Exc. — S-sta =
starší, vrchní v obci nebo ve spolku, der
Vorstand. S-sta obecní (purkmistr), okresní,
výboru. Vz Obec. S. židovský. Zlob., klá-
šterní. Za s-tu (církve) ho posadili. Pass.
S-vé či starší lidu u židů = pohlaváři dva-
náctera pokolení israelských jakožto repre-
sentanti lidu. Sš. Sk. 46. — S. = kdo něco
na starosti má, úřední osoba, správce díla,
hradu, kraje, země, církve atd., představený,
der Verwalter, Leiter, Vorsteher. S. ku-
chyne, Vrat., horní, hradu Karlštejna, kraje
(Reš.), země moravské (kniha tovač.), komor-
níčí při dskách zemských (Zříz. zem.). S. vče-
lařstva; Hodnosť s-ty míti. Dch. S.= před-
stavený kostelu, osadě atd. Výb. I. 311.
Pakli nezastúpil biskupa dvorem v hradě
pohoniv: ale vezda daj prve věděti domov-
níku, nebo s-stě (Hausbesorger, Hausver-
weser) jeho v jeho dvoře v hradě, že po-
honíš. Kn. rož. 62. Má hledati právem zem-
ským před královú milostí a na místě před
jeho starostú (zemským hejtmanem) zde
v zemi moravské. Tov. k. 31. Abraham vece
k s-stě tocis k šafáři domu svého. Bibl.
1404. Kostel učiniti kázali a tu toho kněze
s-stú učinil (představeným). Výb. I. 311.
S. = hejtman markr. mor. Vz Tov. 25.-27.,
135., Bdl. Obr. 35. (V 15. stol.). Těch časóv
bieše ciesařóv s., jenž v těch vlastech vlád-
nieše. Pass. 34. Nemá odpovídati přede pány,
než před starostú zemským zvláště proto,
co se židovských listů dotýče. Půh. II. 321.
(II. 324., I. 386). S. sirotčí = poručník. Půh.
Lucius s. římský (konsul); Přikázal s-stě
svého domu; S. rytieřstva (princeps militiae);
S. toho města (senior civitatis). Nad bravy
byl starosta. BO. S. vozový (princeps cur-
ruum); Tribun, jenž bieše u vojště s-stú.
Bj. Sebrachu se kniežata popová i mudráci
(scribae) se s-stami (cum senioribus). ZN. — S. = tlampač na svatbě, der Hochzeitsvater. Hus II. 33. — S., y, f. = pěstounka, Hofmei- sterin. S. dcery Dariovy radila. V. Ji nad dvěma set pannami s-stú učinil. Ps. — S., y, f. — stará matka, die alte Frau. Aesop. 138. — S. == správkyně, die Verwalterin, Be- sorgerin. Smrž. — S. komorníčí, jemuž pů- hončí podřízeni byli, der Vorgesetzte der Gerichtsboten in Böhmen. Najvyšší komor- ník má místokomorníka a druhého, který komorníky řídí; někteří tomu s. komorničí říkají, ale jiní ho prokuratorem komorníků jmenují. VŠ. 14. Cf. S. N., Tk. III. 3.