Stáří
Stáří, n. — věk, das Alter. S. člověka, D., rostlin. Rostl. Byl stáří 24 let; sotva půl léta stáří; do sedmi let stáří; s. býti 12 let. V. Jsou jednoho s. Ros. Synáček Vilém šesti let stáří. Har. 24 let v s. býti. Er. Bez rozdílu s., lépe: jak staří tak mladí. Pk. Umřel v stáří pěti let. Us. Jest s jeho stáří = téhož věku. Us. u J. Hradce. Mtš. Má to ku právu rozumne a zřetelně polo- ženo býti, v kolika létech stáří svého jest ten Jiřík. NB. Tč. 203. Synáček jménem Vilém šesti let stáří. Har. Žádný na světě nenie bez hřiechu, ani dietě jednoho dne z stáří. Hus. III. 48. Dvou let toliko z s. byl Václav. V., Bj. Pachole dvou let stáří. Ler. S. přechodné, aetas climacterica. Nz. lk. — Pozn. Mýlí se tedy, kteří praví, že slovo stáří se v těchto případech nehodí, myslíce, že znamená jenom vysoký věk, zna- menáť zde pouze věk. Cf. Brs. 2. vyd. 236. Dočkal se vysokého stáří, na Mor. říkají: dočkal se starých let. Brt. O s. rostlin vz Schd. II. 236. "S. luny, das Mondalter. Nz. — S., vysoký věk, starosť, das Greisenalter. Zlob. Klesá ubohý, neb se mu stářím síla tratí. Sych. Ten kdo z mládí marně vejská, sám na sebe v stáří stejská. Hrš. Dejte, dítky, stáří česť, posměváčky čeká trest. Š. a Ž. Dal příklad Jan dětem, jak se o rodiče ve s. podešlém starati mají; Ovšem již byl v po- dešlém s. Sš. J. 290, Sk. 150. Jak si člo- věk za mladosti vede, tak si pro stáří svůj osud přede. Dch. Kdo se z mládí vozí, chodí v stáří pěšky. Km. Když se v mládí učíš, v s. se nemučíš. Vz Starosť, Staroba, Starý.