1. Stáří
1. Stáří = věk. Stáří vrstev zemských absolutní, relativní. Stč. Zem. 683. Má zřetedlně položeno býti, v kolika letech s. svého jest ten sirotek. NB. Tč. 203. Dva mez dcětma let v s. byl. Bj. — S. = veliký věk. Andělé v mládí, ďáblové v s. Exc Abys došel v stáří štěstí, dej se z mládí dobře vésti. Hkš. Stáří krásy nepřidává. Brt., Šd. Čemu kdo z mládí přivykne, to i v stáří k němu lípne. Us. Bž. V hlubokém s. Šf. Strž. II. 305. Mládí tvoří, s. moří a boří. Hlč.