Stávka
Stávka, y, f. = obstavení, zabavení, die Pfändung, der Beschlag, Arrest. S-ku na někoho pustiti. Zříz. mor. S-ku vyvaditi n. vypraviti (vyplatiti). Brikc. Také když kdo zapíše, aby na něm dobýváno bylo duchov- ním n. světským právem n. stávkami, na toho to vůli jest, komuž list svědčí, kterým právem dobývati chce. Tov. 107., 114. Pakli by to nepředešlo, tehdy by slušně staviti nemohl a s. taková byla by nespravedliva. Zř. selské v Loučanech 1525. S-ou částku nějakou podržeti; s-kou na něčí jmění sáh- nouti. Dch. A z té s-ky ona jeho propustiti nechce, leč se jí o ty koně spravedlivě stane; Račte věděti, že mnoho nesnází o s-ku za frejunkuov jarmarkových mieváme; Že statek jí některý vzal a drží a druhý že ještě v stávce stojí. NB. Tč. 6., 88., 196. (35., 130.). Vz Kn.' drn. 90.— 93., Tov. 104., 112.. Obstávka, Obstaviti, Žer. Záp. I. 277. — S. k vyšetření zdraví, die Quarantaine. Ve s-ce někoho držeti. J. tr. Vz Staviště. — S. díla, práce, dělníkův, die Arbeitseinstel- lung, der Strike. Nz., Dch. — S. = sázka, die Wette. Na Slov. S-ku ztratiti, vyhráti Bern. — S., staavia, die Staavie. Rstp. 312. — S., na Slov. zákaz, das Verbot. S. na lukách, verbotene Weide; stavidlo, die Schütze an der Wehre. Bern. D. — S., die Visitte. On má vždy své stávky. Us.