Stéci
Stéci. O tvarech cf. List. fil. 1884. 92 Dol. stěkať m.: stékati. List. filol. XVIII. 420. — co (komu). Že mu stekl tvrzi. Půh. I. 121 S. předhradie. Let. 122. Tomu stéká (má dost peněz) Laš. Wrch — od- kud. Nám tvrz Lesnice byla ztečena s jeho chleba od Chocovce. Půh. II. 582.— kam. Mazánie na hlavu stec. Kar. 85. Řeky do moře se stékají. Tk. Potok se s niu (řekú) ztieče. Pil. a.— kdy. Město po několika- měsíčném odporu ztečeno jest. Us. — jak. Ješek Rejhrad svévolně a beze vší viny ztekl Arch. II. 258. — kudy. Slzy stékaly ji po tváři. Hrts. Voda teče po střeše, ko- lejí. Us., Mj. 155.