Stenati
Stenati — vzdychati, stonati, stöhnen, seufzen. S., skr. koř. stan, 6tív-m, lit. sten-u, gemere. Schl. Lit. sten?ti, prus. stinons, stind. stan, stanati. Mkl. L. 11. S. vedlé stonati. Mkl. L. 18. — jak proč. Jaz steniu sirde- čenstviem. St. skl. V. 220. Zastena pláčem holubiným. Rkk. S. hořem velikým. Z. — kde. V komůrce stenala a hořce plakala. Stená země pod útěží Uhrů. Hdk. Lum V. 243. Sama bezrozumná příroda pod břeme- nem hříchu Adamova stená. Sš. I. 63.