Steskliti
Steskliti, il, ení = zastenati, zastonati duchem, pohnouti se srdečně, sich betrüben, bangen. — komu kde: sobě v duši. — se komu. Po vešken čas zbolelo ho neb stesklilo sě mu, že člověka učinil v zemi. (Gen. 6.). Hus I. 335. — čeho: života. Výb. I.