Stesknouti
Stesknouti, sknul a skl, utí; stýskati, stýskám a stýšti; stýskávati sobě, si = te- skliti, zarmoutiti se, sich grämen, sich betrü- ben, unzufrieden o. überdrüssig sein, bangen ; naříkati, stěžovati si, bědovati, sich be- schwerenjammern; neosobně = jest mi, tobě, nám atd. teskno, obtízno, bange sein, über- drüssig sein o. werden; jest mi dlouhý čas, ich habe lange Weile. Jg. — abs. Ani si nesteskl (neposteskl). Ros. Někdo sobě více stýská, než ho bolí. Ros. - Kom., Br. — Otec stýskal a syn výskal. (!. Sel za ni sy- neček, vejskal si, dohonil panenku, stejskal si; co pak si synečku stejskáte? snad vy mě v zármutku necháte? Sš. P. 398. — si s čím. S. si s cvičením, Reš., s pokrmem, Br., s neduhem, Jel., s úřady, Lom., s pracemi. Dvě kron. Se Samuelem sobě Židé stýskali. V. Aby sobě s ní (s modlitbou) nestýskal. Hus I. 313. — si v čem. Abychom si v dobré práci nesteskli. Br. — si po kom. Stýská si po něm (je smuten pro něho). Ros. - Cyr. — si na koho, proti komu. Velmi sobě na něho, proti němu stýská. Ros. S. si na svou sirobu. Sych. S. si na nemoc. Ml. S. si na špatné obchody. Us. Dch. S. si na robotu. Er. P. 93. — sobě s inft. S lidem tím pracovati sobě nestý- skal. Br. Stesklo se mi dále jíti. Dal. — Solf., Kom. — se (neosobně) = jest mi teskno, nelíbí se, jest obtížno. Jg. — se komu proč: pro mdlé tělo. Abychom nezúfali stesknúce sobě pro dlúhosť cesty. Hus I. 333. — se komu. Košule, košule, bude se ti stéskať, až se naše šably budó na tě bléskať. Sš. P. 586. Stýská se mi = jest mi teskno; 2. jest mi dlouhý čas. Us. Dám ti, až se ti steskne. Us. Tu sě stešte čeledi jeho. Dal. 7. Stesklo se jie. Hus III. 196. Tuť se tepruv črtu stešče. Žk. 218. — se komu po kom. Stýská se mi po něm. Us. Po tobě se mi stýská. Er. P. 119. — se komu nad čím. A protož stesklo se mi nad životem mým. Hus I. 283. — se komu s čím. Již se jim s tou prací stýská (nelíbí se). Solf. Nikdy se mu s prací nestesklo. Troj, Stýs- kati si budeš životem mým. V. Nebude se vám s ním stýskati. D. — Br., Háj. — se komu v čem, kde. Stýská se mi v něčem. Har., Ben. Stojmírovi knížeti se stýskalo ve vlasti. Brt. S. 4. — se s inft. Když se jim dělati stýště. Dh. 87. Stesklo se mi dál jíti. Dal. — V., Kom., Sych. — komu, si. 1 kterak mi srdce stýská (tesklí). Koll. Kdiz stiskovasze sobie sirdeze me. Ž wit. 60. 3. Aj, tak sobě stýskal Pavel. Hus III. 120. Neroď nic stýskati sobě. Kut. 3002. — si za koho. Čím sě smutíte sobě stýskajíce za mě? Kat. 3277. - oč. Synáčku, ponesme tvé tetce, stýštie o peníze. A řekl mi: Ano tak, milý Petre, stýšcě sobě. NB. Tč. 198. Nic o to nestýšti sobě. Smil v. 1009. — si do čeho: do nesprávné češtiny. Kos. Ol. I. 72. — si jak. Steskl sobě steštěním ve- likým. BO. — se komu čeho: Stýská se mi něčeho (toužím po tom). Stěsnaný; -án, a, o, gedrängt.