Stesknouti
Stesknouti. Vz Mkl. Etym. 369. a., Gb. Ml. I. 172., Hr. rk. 466. Styšču atd. List. fil. 1884. 92. — abs. Jeden vejská, druhý stejská. Us — sobě (s kým, nad čím, proč). Velmi sobě stéště. Výb. II. 297. S. sobě. Br., ML. 61. b. S žádnou prací sobě nestýskáme. Abr. 2. 126. Kmet sobě styšče. Jir. exc. Stýskal sobě s svým nehrubým štěstím. Ler. Nad nimiž (hříchy) sobě stejští. BR. II. 19. a. Pro něž sobě tak velmi stesk, až zapomenuch sám sebe. AlxV. 884..— se komu (s čím). Steskne-li se jemu. Št. Kn. š. 74. Stýskalo se nám s naší bídou. Ler. Stýskalo se čertu s tím, že Adam má v tom království přebývati. Mus. 1884. 240. Velice se mi stejště. Bl. Žv. Aug. 128. Až se nám všem s ním stýskáše. Drk. hry 330. Bra- třím se s tou kratochvílí s-lo. Wtr. exc.— komu. I co mi tolik stýštěš? Výb. I. 372. — s inft. Lidem se již stýskalo na světě býti. Bart. Stýskalo se nám živu býti. ZN. Že stýště mu se déle čekati. Let. 395. Snad se mu s-lo býti zde samu. Nrd. v Osv. I. 83. — o čem. Já nic o tom nestýšti. Rd. zv. 1009. — sobě oč. Stýskal sobě o to, kterakby . . 1619. Pal. Rdh II. 281. — si kdy (kde). Po chvilkách si pěnička v nich (květech) steskla. Osv. VI. 595. Mnozí z rána výskali, na večer si s-li. Km. Když je dobře, nevýskaj; když je zle, ne- stýskaj. Slez. Šd.