Stěť
Stěť, i, f., štět, u, m., jinde: štětina, seta, die Borste. D. — Štěti nebo štětiny u rostlin = vlasy tuhosti osin nejsoucí však prodloužená žebra. Rostl. I. 40. b. Také == nožka u mechu. U mechů a játrovek štěti- novitě prodloužená nožka. Rst. 189., 196. Š. = stopka plodonosná nesoucí na konci výtrusnice podobající se malým tobolkám víčkem uzavřeným (u mechu). Vz Schd. II. 260., Kk. 88., 8. — Š. = kůl do země za- ražený, na němž se staví, der Pfahl, Rosť. Na štětcích stavěti. Us. — Š-y = drobné koly před jezem, stěna špuntová, die Vor- brüstung, die Spundwand. Nz. — Š., u, m. == základní kamení na silnici, das Strassen- pflaster, der Steinsatz. Us. Jg., Šp.