Stezka, stezička, stezinka
Stezka, stezička, stezinka, y, f., ste- zek, zku, m. (ve vých. Cechách a na Mor. stezka, stezčička; zastar. stez, i, steze, e, steza, y, f. Strsl. stbza ze st?gja, stezka, semita vedlé stignati, stind. stigh; cf. got. steigan, řecky óteiyj», latin, stiga, stigga, Fussweg. Mkl. aL. 112., 129., B. 19., 77., 81. Ze stbg-ja. Gb. Hl. 110.) S. = pěší cesta, chodník, pěšina, der Fusssteig, -pfad, Steg. Ž. wit. 8. 9. V MV. nepravá glossa. Pa. Pěší s. V. Stezku vysekati. Har. Kdo má právo k vodě, má i k stezce, ale ne k cestě. Brikc. Cěstu učinil stzi hněvu; Tys poznal stzě mé. Žalt. wit. 77. 50., 141. 4. Propu- štění cest, stezek, mostu, vody toku. Nar. o h. a k. S. zlatá (cesta česká z Prachatic do Pasová). Vz KP. I. 229. S. přes pole. Er. Pro stezku cesty ať neopouští (pocestný), lečby třený byl chodník. Kom. Křivolakými stezkami obchází (jako kočka okolo horké kaše). Jg. S. klestěná, horská, jezdecká, na- horu; po všech cestách a s-kách. Us. Dch. Ukažte mně stežčenku, kady vezli mó pa- nenku: Můj zlatý tatíčku, ukažte stežčičku; Jdi tam tó stežčičkó, svítí tam slunyčko, matce na srdečko; Dyž pudo (půjdu) stez- čičko ( . . . ku) přes hory, bojím se zahló- dění, dyž pudo stezčičko přes Dunaj, bojím se utopení; Byla je stežčička šlapaná, šla po ní panenka, plakala. Sš. P. 94., 161., 387., 398. (Tč.). Po stézce blíž, po cestě spíš. Prov. Tč. Zhůru stežka, dolů druhá, rozlučme se spolu, milá; Dal bych tobě stezku dláždit, kady pudeš, stezku dláždit dlaždičkama, kady pudeš má Aničko nožičkama; Vod Kostelce stežka hošlapaná všecka, co jo hošlapale, dež maširuvale; K Smolénům je houzká stežka, je zarůstlá travou všecka. Sš. P. 401., 633., 644., 659. (Tč.). Vz Pě- šina. — S. ve mlýně, der Reisebaum. D. — S., cesta, iter. Ž. wit. 49. 23. — S., brousek chleba, zákalec, sražený chléb. U Bydž. Mý.