2. Stěžiti
2. Stěžiti = dopravovati Cf. konec před- cházejícího. — co. (Alexandr) svú moc stěží. Alx. Š. 4. 2 Darius jdieše s sobú slony stěží AlxV. 2271. Tepa mě dobře k Bohu stěžíš. Dal. Jir. 37. 15. (Bóh) vytirhne tě i vystěží tě z stanu tvého. Ž wit. 51. 7. (List. fil. 1885. 275.). — koho kam. Duši s tělem roz-lúčichu (črtie) a do pekla ji stě- žichu. Výb. I. 835. — se kam. Pohleď před sě, kam sě stěžíš. Smil 1941.