Stíhati
Stíhati, stihati; stihnouti, ul, ut, utí a stihl, stižen, ení (stihu, zastr.); stíhávati = honiti, nachjagen, nachsetzen, einzuholen suchen, verfolgen; chtíti rovným býti, nach- eifern; s. rozumem atd. pochopiti, begreifen, fassen, einsehen; viniti, v podezření míti, beschuldigen, Verdacht haben, zumuthen; trestati, strafen; sužovati, ängstigen; posu- zovati (přísně), kritisiren; postačiti, klecken; na Slov. stih (čas) míti, Musse haben. Jg. Koř. stig, strsl. stignati vedlé stbza, via. Cf. Stezka. Mkl. L. 129. — abs. Keď stih- něm (budeme-li čas míti), přiděm. — co, koho: nepřítele, zloděje. D., Br. Jedno ne- štěstí druhé stíhá. D. Jedna bída druhou stíhá. Br. Stíhá nás chudoba, hlad. V. S. škody = náhradu pohledávati. C. Stíhá ho nehoda, ztráta, těžký svízel. Us. Stíhati práci (v pravý čas ji vykonati). Brt. Aby ti, kteří slov tajemstvie nestihli, u vieře byli potvrzeni. Hus II. 78. Král svých zemí škody jak moha chce s. a práva svého hájiti. Akt. Kop 69. Zdali by je mohli spolu stieci (stih- nouti). Tristr. 152. S. žílu, sluj, verfolgen, ausrichten. Hř. S. něčí řeči. V. Po zadu koho s. = následovati. V. — čeho (oby- čejněji: s. co). Židé stíhali zákona spravedl- nosti. Sš. I. 106. Já měl na tom svého dluhu stíhati. Půh. II. 538. — co komu. Všecky věci mi haní a stíhá (přísně posuzuje). Kom. — koho jak: nepřítele na patách s. Bern. Bez něčího naučení něčeho s. nemoci. NB. Tč. 89. — co, koho, se čím: listem (Steck- brief). Hlas. Něco rozumem, myslí, vtipem s. (pochopiti). V. S. někoho ohlášením ně- jakým. Žer. 325., J. tr. Ale ty stihni je bázní. Hus III. 74. Ještě nemohli sú Maria a Josef plně tajemstvie božieho rozumem stihnúti. Hus II. 31. Tam okem nestihnu (nedohlednu). Dbv. S. koho bičem = švih- nouti. U Opav. Klš. Zločince trestem stíhati (trestati). Sych. S. koho urážkami. Apol. S. někoho honěním, J. tr., nárokem, einen Rechtstitel anfechten, bestreiten. J. tr. — za kým = štětovati, wetteifern. D. — (se) koho v čem. Chtějí nás v tom s. Peyt., Záv. S.. někoho ve lži, Lügen strafen, Dch., v nevědomosti. Kos. Ol. I. 57. Sám se ve své řeči stíhá (sám si odporuje). Rvač. — kde. Nemůže podlé stáda stihnouti (posta- čiti). Ms. pr. pr. Na něm těch škod nemuož s. v menším právu. Půh. II. 184. S. někoho po lese. Dal. 60., 34. — koho proč. Pro ten klas stíhá nás. Er. P. 426. Jestliže stihla pokuta ona židy pro odstoupení od zákona Mojžíšova. Sš. Sk. 86. — s kým. Neštěstí se štěstím všady stihne (postačí mu). Tkad. — se. Kůň se stíhá (zadní nohou o přední tluče). Us. S. se —- spěchati, eilen. Na Ostrav. Té. — co kdy. Za Klaudia císaře nejednou neúroda a hlad stíhaly říši římskou. Sš. Sk. 138. — (kam) kdy. Teď již stihla zima sivá v žití mého zahradu. Sš. Sm. bs. 79. Tito posli nestihli dne toho do Joppy. Sš. Sk. 123. — koho z čeho. Nepřátelé by je snadno byli z vad a klamů stíhali. Sš. Mt 16. Aj hlas zvučný z hříchů stihá. Sš. Hc. 41. — oč. O to jest stižen. Puh. II. 575. — o čem. Položil jsem ve své mysli hledati a stihnúti múdře o všech věcech, jenž pod sluncem jsú (Ecc. 1.). Hus I. 282. — se komu. Už se mi to stíhá = nechce se mi do toho, mrzí mne to, es fällt mir schwer, es verdriesst mich. Na Mor. a ve Slez. Brt., Klš., Mtl. — si. Nebudu si stíhati (= ne- bude mi obtížno) a podívám se tam. Mor. Brt. — se s kým = potkati se, begegnen. Pref. — se po čem = stíhali něco. Jg. — s inft. Nestihne (nepostačí; nalévati. Us. Stihli jste dojíti, už tam prší. Us. Brt. Právě sme to včera ráno stihli do toho deště ukli- dit' (stačili jsme). U Dobrušky. Vk. Ani bysme nestihli vydělávat na ševce. U Rychn. a j. Nemožechu stihnúti jíti s Davidem. Bj.