Stíhati
Stíhati. Mkl. Etym. 323 b. — co. Stíhá zábava zábavu, Hrts., hra hru, Kká., rána ránu. Vrch. S. lúpež. Exc. Zrak vězně tyto jiskry stíhá. Mcha. Buoh všecky věci stíhá. Kosm. 1. 8. B. — jak. Noc za nocí se stíhá v hon. Kká. — co čím. Někoho žárlivostí s. Vrch. Assessor basiliščím zrakem Tadeaše stihl. Kká. Td. 36. Mudrcové mnoho stihli svým rozumem vysokých věcí. Št. R 224. a Klidným okem kouř stíhal na obzoru. Vrch. -- kde (kam). Za jezerem hora horu v zá- padní stíhá kraje. Mcha Sám v své řeči se stíhá. Výb. II. 1632. — kdy. V tom stihl povzdech jeho sluch. Osv. — odkud. Trest stihl jej z ruky vaší. Vrch. — s inft. Že sa ti nestíhalo v takový déšč na pole cho- dit (že tě nemrzelo). Mor Brt. — Poznam. Sloveso stihnúť, siahnúť (val. pom. uh.) s infinitivem opisuje konditional: Stih sem tý dvě łumera do vídenskéj vsadiť, býł bych uděłáł ambo (= kdybych byl vsadil). Stihło ňa nepotkat to neščestí, moh sem dosel byť možným (= zámožným). Už je tma, ale stihlo byť pod mračnem, bylo by ešče tmější. Ten sa ňa býł ale nadožíráł, stih sem sa ho nestřepať (= ten by se mne byl naobtěžoval, kdybych se byl nestřepal). Sťaheu sem byt doma, nebyuo by sa to stauo. Sťahł sem ho dopadnút, býł bych mu dáł. Brl. D. 193.