Stín
Stín. Cf. Mkl. Etym. 323. a, Mkl. aL. 288.. MS 134. S. úplný, neúplný (polostín), Mj., deštní. Stč. Zem. 639. Krade se jako s. (zloděj). Us. Fč. Každý rád si v stínu hoví. Č. Rž. XCVII. Není ho tu než s Pk. Všecky ty věci minuly sú jako s Št. Kn. š. 24. Za kým s. nechodí, ten spáchal nějaký zločin. Mus 1883.471. Hádanka: 1 Spadne to do studně a nežblunkno to. 2 Samo to do jámy vleze a kdyby přišlo tisíc koní, nevytahnou toho, až to samo vyleze. Km. 1886. 738. — S. = věc bez ceny. Kdo stín lapá, prázdnou hrsť mívá. Us. Bž., Hkš