Stíti
Stíti, vz Setnouti a přidej: s. abs. Stínej, kate, dy máš stít, Dorota musí umřít. Sš. P. 774. — koho, co. Tu máš, synu, na památku, že ti stínal otec matku; Dokel (dokud) němam hlavu sťatu; Juž tiť na jurganach (varhanách) hraju a teho hultaja (Gauner) tře kati stinaju. Sš. P. 132., 581., 777. (Tč.). Aj pro to dvé zlé bil je, mrskal a muže stínal. Hus I. 133. — co komu: ruku. Alx. 1123. Byl bych ti. má milá, byl bych ti hlavu sťal, aby po mej smrti žádný ťa nedostal; Co bys mně byl, milý, s tú šablú udělal? Frajerenko moja, byl bych ti hlavu sťal; Tatíček uslyšal, z bílého lůžka vstal, ostrý meč vytáhnul, synkovi hlavu sťal; Už sem se oženil, jak by mně hlavu sťal, strela mu v mateři, kdo mně tu radu dal; Jednemu sťal hlavu dolu a druhemu žgnul do boku. Sš. P. 122., 129., 507., 787. — co komu čím (odkud). Jedním nožem sobě hrob vykopal, tím druhým si hlavěnku sťal. Sš. P. 90. S. někomu hlavu bradaticí, Dal. 37., 98., hlavu mečem ot šíje, Kat. 3208., hlavu s těla mečem. Kat, 2968., 3023. — co jak. Kat se na to rozhněval, od razu jí hlavu sťal. Sš. P. 9. Tak jie (sv. Barboře)
jednú ranú hlava sťata. Pass. 36. (Hý.). Pod lstivou barvou jedni druhé stínati dali. Bart. 9. — koho proč. Na očistu s. je kázali. Let. 22. To jejie otec Diaškorus uslyšav velikú náhlostí ... chtieše ji svú rukú Hlavu stieti. Pass. 33. (Hý.). —, kdy. V hody budou stínati barana. Mor. Šd. — kde (kdy, proč). Apoštol Pavel 29. junia 1. 67. na cestě k Ostii sťat byl pod vladaři Heliem Caesarianem a Polykletem. Sš. I. 7. Po čemž stárek ten máj u země stíná. Sš. P. 772. Jan v žaláři v okovách pro boží pravda jest sťat. Hus III. 286.