Stížiti
Stížiti, il, en, ení; stěžovati = těžkým učiniti, schwer machen, erschweren; obtížiti, mnoho naložiti, be-, überladen, belegen, be- schweren; soužiti, trápiti, beengen, plagen, beschweren, belästigen; zveličiti, za věc těžkou učiniti, erschweren; stěžovati si = za těžké pokládati, obtěžovati si, sich be- schwerlich sein lassen; žalovati, stýskati sobě, sich beklagen, sich beschweren; se = obtížiti se, sich beschweren. Jg. — koho. Břímě těla mého méně mne stěžuje V. Ne- stěžuj mne (neobtěžuj). Arch. rkv. — koho, co, se čím: nákladem, břemenem, vězením, obležením, berněmi, válkou, V., platy, ro- botou. Ros., okovy a pouty. Zav. S-li útra- pami vazby moje. Sš. II. 158. S. něco po- kutou J. tr. — koho jak. Proti právu a nenáležitě je stížil. V. — (čím) co komu (zveličiti; za věc těžkou učiniti). Pán mu to stíží. Ros. Tím vším hříchy sobě stěžuje. Br. — V., Háj. — čím mimo co. Ničímž mimo náležitosť jich nestěžoval. V. — komu, sobě (s inft. = obtěžovati si). Nestížím si opáčiti. V. Na dosť špatnou květinu nestě- žují si mnoho vynaložiti. Kron. tur. Šla bych si stěžovat, nemám komu. Er. P. 199. a. Co pak mám dělat, komu stěžovat!; Ale sem přišla, maměnko milá, sobě stěžovati; Již si náš bratříček nebude stěžovat. Sš. P. 51., 481., 587. (Tč.). — si čeho (obtěžovati si). Srdce zatvrdilé stěžovati si bude práce. Br. Nestěžujte sobě toho. Kram. Arcikníže neráčil míti čeho si stěžovati. Brt. S. 2. vd. 34., Žer. Sn. 8. S. si čeho do něhoho. J.tr. Já nechci sobě toho stěžovati, že . . . Žer. 315. — co nad čím. S. své srdce nad ně- čím. Exod. — se čeho = stěžovati sobě do čeho, sich beklagen. Jg. (Akt. m. Ferd.). — koho v čem. Prohlásiti se má, v čem se stížen býti domnívá. Er. A někteří páni gruntův až posavad kverky v tom stěžovati se dopouštěli. Nar. o b. a k. — si proč. O neřádech, pro které sobě obce stěžují, bylo by mnoho psáti. Žer. 341. — koho čím jak: pracemi, daněmi, se dluhy přes míru s. J. tr. — Stěžovati si co do koho, na koho (čím, v čem, kdy), proti komu, si komu = žalovati, stýskati sobě. Knížeti to oznámil, při tom stěžuje sobě to, že židé tu jedí a pijí a draho dělají. Háj. Mívají i ženy mnoho, což by sobě do mužů stě- žovati mohly. V. Nemám sobě do žádného co stěžovati. Br., Sych. Tak druhdy za Isajáše Hospodin si s-žuje do židů, že . . . Sš. J. 179. S. si do poručníků. Žer. Záp. II. 32. S. si do koho. Dač. I. 224. Nebude sobě žádný z nich míti slušně co stěžovati do nás; A stěžovali sobě do nepokojných pa- pežencův; Nejvíce stěžujíce sobě do své- volnosti a nespravedlivých nátisků . . . Skl. I. 158., 196., 321. Stěžuje si apoštol do Ale- xandra kotláře; Těmi slovy si do nevěry židů stěžuje. Sš. II. 347 , J. 208. (Hý.). Do toho velmi si s-li. Žer. 329., 341. Do mne jste si stěžovali. V. — Jakž vy sobě na mne stěžujete. Br. Nemáte letos na úrodu sobě co s-ati. Sych. Na neštěstí si stěžovali. V. Kdyby sobě žalovatel na nedostatek stě- žoval. l!d. Na nález si s. J. tr. Potom zma- teným křikem na skrovnosť platu si stěžo- vali. (Překl. Tacita). — Pozn. S. si na koho šp. prý místo: do koho; ale že toto mínění nepravé jest, vysvítá z předcházejících příkladů. — On si mu velice stěžoval. Us. — Stěžovati si proti komu. Jg. — si kde. Nestěžuj si stranou za zády. Us. Dch. Budou věděli páni stavové, jak sobě to před jeho milostí dále stížiti. Žer. 325. si přes co, šp. místo: na co, do čeho atd. Kmp. - že. Stěžujíc sobě, že naň slovy dotírati ráčíte. Žer. 328. V z S. si do koho, si čeho.