Stížnost, i, f
Stížnost, i, f. = stěžování sobě, žalování, die Klage, Beschwerde. S. Jana N. do Jana N. (1684.). S. do někoho, Apol.; s. podda- ných. Kom. S. zmatečná n. zrušovací, die Nichtigkeits-, Nullitätsbeschwerde, J. tr., Šm., Sp., odvolací. Řd. S. na někoho nebo proti někomu podati, V., míti, vésti. Pr. měst., Br. Máte-li do nás s-ti, nedržte jich za zuby. Sych. Jestliže by pak kdo ze stavů tohoto království českého do které osoby jakou s. měl. Nar. o h. a k. Kniha stížností, das Beschwerdebuch. Us. Dch. Nemám, kdo by orodoval, za mne k Bohu s. podal proti utrhačům mým. Sš. P. 56. S. ke dvoru, die Hofbeschwerde. J. tr. S-nosti činiti, Klage führen. Us. Dch. Vedení s-ti. J. tr. Povedu si s. na vás. Svou s. na úřad vznésti. Us. S. v něčem do někoho sobě klásti (vésti). Akt. m. Ferd. Zmateční s. zadati, k vyššímu soudci odeslati; s. nemístnou najíti (shle- dati, uznati). Řd. S. proti komu. Pr. S-osť k úřadům podati. Ml. = těžkost, ublížení, die Beschwerlichkeit, der Druck. K větší s-ti lidu daně vymýšleti. Z něčeho velikou s. míti. Us.