Stkvíti se
Stkvíti se. Strč. svtieti, enitescere. Pro obtížnosť vyslovovati svt stalo se svieti. Hom. op. 154. a. Jiné zrušení stalo se pře- smyknutím svt v stv a jest potom stvieti. Stv přibírá ještě k: stkvieti a snad také: sktvieti. Potom vynechá se t a zůstává skv (skvieti). Imper. stvi, stkvi, odchylkou stvěj, stkvěj; přech. stvě, stkvě, odchylkou stvěje, stkvěje. Cf. List. fil. 1884. 462. (Gb.). Cf. Stvieti. Stkvíti, stvíti, skvíti. Gb. Hl. 123. 3. ř. sh., Mkl. Etym. 323. b. — V 2. ř. článku oprav 122. v: 125. a v 5. ř. za bly- štiti se přidej: , svítiti se. — kde. čelo, na němž pyšný lesk se skvíval kdys. Kká. K sl. j. 153. V zraku veliké mistrovství učinitele se skví. Zr. Nad něhožto hlavú kříž se stkvieše. Pass. O něm (okolo něho) stviechu zářmi stěny. Kat. 1051. — čím. S. se krásou, Dch., zlatem, Osv., půvabem. Šml. Jejím (tmy) závojem tím příšerněji sníh se v dálce skvěj. Vrch. Jako blskem stkvieti sě budem. Št. Uč. 124. b. Xerxes velikým štěstím se stkvěl. Alx P. 59. — 496 odkud. Zář se z houště skví. Kká. Jasnosť veliká stkvěla se od děťátka. Brt. S. N. 625. — od čeho: od zlata. Arn. 2365., Pass. mus. 391. Hemelinové od stříbra a drahého kamení se stkvěli. V. — jak. Oltář skví se v lesku svátečním. Vrch. Jich tváři jako slunce sě stvie. Pass. mus. 374. Budú se stkvieti jako hvězdy na nebi. Št. Kn. š. 6. (141.).