Stláti
Stláti, steli nebo stelu; stel (ne: stli), stelme, stelte; stela (ouc); stlal, án, ání; stlávati; stílati, stýlati, stýlávati. Vz Bráti. Strsl. st?lati, stelja,. Cf. stréti, stbra, ster- nere. Mkl. aL. 27. S. = strojiti, prostírati, betten, streuen. Jg. S., kořen stl. Schl. Stl: stelu, přestílám, stůl, stláti. Bž. 31. — co: kůže, V., postel. Us. Vaše dcera je v ko- moře, stele pěkné bílé lože; Kerak bych já postel stlala, peřin sem si nenabrala?; Stel má milá bílé lože, už to jináč byt nemože; Jdi, Kačenko, postel stlat, ti pánové pudó spat: Ene (jen) bile lože stlač, svoje děčí kolibać; Prvés mně stýlal drobné peříčko, a včil mně steleš drobné kameničko; Až mně budou zvony hrát, bude hrobař postel stlát. Sš. P. 84., 139., 178., 504., 532., 776. (Tč.). — komu, čemu. Jak si kdo stele, tak si lehne. Prov. Nestel sobě, ještě večer nepřišel (když kdo před časem co dělá) Ros. Cestu bludům s. (přístup dělati). Apol. Byla by ti stlala červené přikrytí; Keď (když) jim lože stlala, zlé jim vinšovala, aby ta nevěsta rána nedočkala; Stel mi, milá, stel mi bílé lože, ustel mi ho z té červené růže Sš. P. 146, 155., 185 (Tč.). Pomáhej jim (rodičům) a jsou-li nemocni, stel jim, jiesti daj . . . Hus I. 286. — co k čemu: cestu k něčemu s. (přístup dělati). Ros. Porozuměvše mnozí ze stavů, k čemu se tu stele (směřuje), ujeli raději od sněmu. Skl. V. 379. Slova stelou cestu ke skutkům. Sš. II. 126. — co kam (kdy). Slámu, listí pod dobytek s. D., Jel. Peřiny na postel s. Us. Budeme-li tady dlóho státi, budeme vám střechy trhati, pod naše vraný koně stláti. Sš. P. 741. Já v životě vám stlala růže, vy stelte zas je na můj hrob. Kká. M. ž. 24. A jemuž sú stlali před oslíka rúcho své, svlekli sú s něho rúcho jeho; Palmy a kvietie před něho sú metali a rúcho stlali. Hus II. 128., 129. — kde. Kdo sobě na světě byt stlal. Kom. Kvítí stláti komu po cestě. Dch. A mnohý zástup stlali sú rúcha svá na cestě; Stelíce před ním rúcho, an jede na oslíku. (Luk. 19.). Hus II. 3., 1. 467. V tej novej komoře stele bile lože; něstel ho vysoko, ustel ho široko. Sš. P. 465 — komu jak dlouho. Stelou mu do jara (myslí, že bude jen do jara živ). U Jí- lového. Mý. — co z čeho. Z čeho bych ho (lože) smutná stlala, peřin sem si nenabrala. Sš. P. 139. — (si) čím. Ten stele rozumem (mluví jakoby všemu rozuměl). U Rychn. Vk. Slovy stele co lípa a skutky píchá co jalovec. C. Široký list jabloňový, ešče širší jaborový; jabloňovým si ustelem, jaborovým se přikrejem. Sš. P. 139. — se = chystati se, chýliti se. Po hřiechu steleť se tomu. Št. N. 264. — S. = přebývati. Ni tu která žalost' stele. Kat. 499.