Stočiti
Stočiti. — co: šroub. ZČ Šedé kníry stočil. Kká. Že by je zase s-ll (na jinou mysl obrátili) a zviklali. Výb. II. 1441. — co, se kam. Šátek mu s-li přes tvář. Vrch. Zrovna k nim se stočil; Hned frajtru Gontovi se s šeptem k uchu stočil. Kká. Td. 60., 272. Cesta v rokli se stáčí. Vrch. — co kde. Obilí na řešetě stáčeti. Us. Fč. Kol stromu se břečtan stáčí. Pdl. Šroub v matici s. ZČ. — koho v čem. Ty řeči mnohé u víře stočí (zviklají). 1525. — jak. S. Šroub do té míry, až ... . ZČ. I. 405. Opětně se stáčí jako had. Kká. S. zrak v šilhání. Vrch. Vítr prach v kotouč stáčí. Us. Pdl. Svůj chvost kolikrát stočí kolem těla. Vrch. Stranou se s. Kká. Péro spiralně se stáči. Rk. — se kudy. Ona divo sa izbou ztočí (zatočí). Vaj. Ttr. m. 119. — se po čem. Některé rostliny po slunci se stá- čejí. Kod. — co s kým: bitvu. 1651. Mus. 1891. 61.