Stodola
Stodola, zdrobn. stodolenka, stodůlka, y, f. S. stavení k ukládání obili a lu- štěnin s pole sklizených, die Scheune, Scheuer. V. S. dřevěná, kamenná; kamenná má průduchy (prudušiny); ve stodole jest: perna (vz Perna), patra (vz Patra), Pt., mlat. Stodola má. dva přístodůlky (perny), jež od młatevně (mlatu) dole ohrazují straníte (též srub, srúbení, oplotny zvané). V obojím srúbení u prostřed upevněn jest, trám, pun- tový słúp, jenž podepírá patra. Nad patry jsou hambalky. Vrata bývají dvoje, přední a zadní, otáčejí se v dolním prahu na če- pech, zdířkú železnou obitých, běhúny zva- ných; horní prali jmenuje se helmo (nad- vrátí), v něm otáčí se čep dřevěný. K větším stodolám přistavena jest po boku jednoho přístodůlku plévňa (plevník) na plevy a ohrabky. Zboží (obilí) jako réž (žito), žito (pšenice) a jiné, ukládá se do přístodůlku v brstvu. Načiní na mdatě: cepy, hrábě a) řídké (-- posádní) b) husté; říčice a to a) ohrabečnica, b) hrachová, c) stokłasná, d) kú- kolná, e) prachová; ohrabeční koš, vějačka (lo- pata široká a hluboká), smrďenka (smítěnka), jíž se obilí sháňá. Cep skládá se z hůlky a z cepu (cepice), na obou jest na konci ohłavek, kteréžto ohlavky spojeny jsou svorou (svor- kou). Ohlavky přivázany jsou švihy (tenkými řemeny) v záhradky neboli zářezy (vruby). Když se mlátí, snopy položí se na sázku, stranujú se, obrátí a stranují zase. Snopy takto ostranované slovou stránky. Je-li obilí vazké nebo vůbec nepúščá, tedy se ještě hůlkou (roubíkem) snop kłasnuje. Když je ostranováno, snopy se rozhrabou a mlátí se na sázce od posáda na levo, potom se obilí obrátí a z nova mlátí, pak se vytřípá (vy- třísá), dlouhá sláma sváže se v otépky (ha- nácky oklípky), pomrvená se ještě přemlátí, aby neostaly kožuchy (kožíšky, zrno ve ple- vách) a sváže pak ve mňaténky (han. mrvénky). Ohrabky (rozdrtěné klásky a p.) osejú se na ohrabečnici a dají do koša ohrabečního. Obilí posádníma hrabiama shrne se na posád (na hromadu v pravém koutě zadním) nebo, mlatí-li se po obou stranách, do prostřed mlatu v hřebínek. Když je posád dosti veliký, nastane vítka (na větších statcích sbírka). Obilí vějačkou proti větru se háže, pak smr- ďénkú sháňá (t. j. všeliká neplecha s něho smítá), potom se odejme zadek (pozadek zadní), a předek (přední) se cúdí na říčicách po pořádku jak svrchu vytčeny byly počna od kúkolnice. Co říčicí přepadne, slove pod- říčičné (chudé zrní, semýško všeliké; to je drůbeři); na říčici zůstávají mimo dobré obilí shonky, stočky (klásky a j., které rukou se odstraňují a též drůbeři se dávají). Na mor. Zlínsku. Brt. Místo za stodolou: zástodolí, záhumní, der Riegel am Thore der Scheune: ramenáč, der Kamm in der Scheune: záhon. Sm. Nyní se obilí ve větších hospodářstvích stroji mlátí i čistí. Vz jednotlivá slova zde zaznamenaná ve slovníku. Obilí do stodoly svážeti. Kom. Ani sejí, ani žnú, ani v sto- dolách co chovají. M. Malá je stodůlka, ale je má! Us. Dch. Má hlavu jako stodolu (ne- ostříhanou). U Olom. Sd. Za našimi humny, za našum s-lum pleje dzěvče len; Za tó našó stodolenkó teče voda kolajenkó; Za Našimi humny, za našum s-dolum kvitne kvitkem rež; Stodolenka prázná, slunce do ní svítí; Stodolenka. prázdná, větr do ní věje, kerý dobrý galán, zdaleka se směje; Nepí, Janko, nepí, stodola ti letí; Co ste prodali z sto- doly, dejte groš do toboly; Naplní se vám s-la, zaraduje se tobola. Sš. P. 207., 287., 404., 503., 553., 650., 740. (Té.). S-lu mi v oboře obořiv. Půh. II. 435. V tom jsú obecně kněžie a zákonníci, jimž ač jsú plny s-ly, komory, špižierny i pivnice, ale žá- dost' vždy děravá nenie plna. Hus II. 271. Tmavé hody (vánoce bez sněhu) — světlé stodoly (malá úroda); Světlé hody (je-li sníh) — tmavé stodoly (= plné, veliká úroda). Hrš. Všecko bere jako desátková stodůlka. Pk. Studený máj v stodole (v za- hrádách) ráj. Jg. Nic ve stodole, málo v tobole (vz Chudoba); Převrhl před samou s-lou (nedojeda skácel. Upadne-li komu se lžíce před samou hubou. Vz Prah.). Č. Skládá před s-lou (obsc).