Stoh
Stoh, u (zastr. stůh), stožec, žce. stožek, žku, stožeček, čku, m. Der Schober. Strsl. stog?, acervus, vlasky pertica, circa quam foenum congeritur. Das Wort hängt mit lit. stogis Dach, stind. srag und griech. öteyio nicht zusammen. Sthrněm. stakkr, Haufen, Heuschober. Mkl. aL. 70., B. 24. S. = kůpa n. hranice obilí řemeslně složená,. S., kůpa, brali, brh, broh, kuče, brožek. S. sena, pšenice, V., slámy, obilí (obilný), D.. ko- nopí. S. a Z. Obilí do stohu snášeti. Kom. Kakby mrzli klasi v stoze? Rkk. 64. V stoh masa nedějí. Mus. Trn v noze a myš v stoze, moucha v jíše atd. Vz Trn. Obilí do s-hu skládati, dávati; stohv při dvoře dělati. Břez. 189., 199. Vz KP. III. 237. Břicho tvé jako s. pšeničný, obložený lilijmi. Přísl. Šal.7. 2., Hus 111. 83. Dlouhá tyč ve slohu: stožár. Jg. Vz Postožek. O železných pod- stavcích stohu vz KP. III. 236. a o stozích ib. 237. — S. úlů = několik úlů pohro- madě jsoucích. Lš.