Stoka
Stoka, y, f. = stok, do hromady stečeni, sběhnutí, der Zusammenfluss. S. vod. V. — S. = jáma, die Grube. Kůže do stoky klásti. Šp. — V. — S., strouha, řečiště, der Zu- sammenfluss zweier Gewässer. V. Prostřed- ního moře stoka. St. skl. Vz Strouha. V Domažl. potok. Šb. Dlg. 18., Nl., Němc. - S, žlab, rýha, vantrok, das Gerinne in der Mühle. Nz. S. hořejší, náhon, der Zu- flussgraben. Šp. — S., odtok, strouha, jíž nečistoty atd. odtékají, der Abzugsgraben, -kanal. V. Řeka šesti stokami do moře se leje a vpadá. Kron. mosk. Strouhy a stoky u rybníků, aby' se vyčišťovaly. V. Jalová s. u mlýna (kterou zbytečná voda odpadá). D. S. nová udělána z rybníka Žáru, kudy by voda měla jíti na ta místa, kde rybnici vyměřeni jsou. Břez. 240. Stoku otevříti, vykliditi, proplachovati. Dch. S. vejčitá. Dch. — S., die Kloake, gemeinschaftliche Oeffnung des Afters, der Harn- und der Geschlechtsorgane. Nz. — S. mlíčná prsní, ductus thoracius. Krok. — Vz Štok.