2. Stola
2. Stola, y, f., stola, místy štula, z lat. Š. kněžská — dlouhá páska, kterou kněží přes sebe věší, die Stola. Rk. Štolou kněz manželům ruce váže. Ten nám š-ou ruce sváže. Er. P. 496. Zajdi ty tam pro faráře, co ty ruky štolú važe. Sš. P. 792. — Š. = plat od služby duchovní, ku př. ode křtu, pochování mrtvoly atd., die Stola, Stolage- bühr. Na faře štolu platiti. Vz Štolné. S. N.