Stolice
Stolice v sednici (židle). Us. Fč. Val. Vck. S vysokej stoličky na nízkú sem se- dla (špatné pochodila). Brt. N. p. 265. Dělá ze mne s-čku (lávku) = neváží si mne, jezdí po mně. Val. Vck. Svú matku posa- dil na s-ci pravé čistoty. Št. Kn. š. 71. Kdo na dvou stolicích sedí, snadno mezi nimi na zem padne. Lpř. Podtrhl mu s-čku = předešel ho. Us. Kšť. — S. vdovská = stav vdovský. Pakliby po smrti jeho (manželově) svú s-ci proměnila (se vdala). 1439. Z. d. krn. — S. = trůn. Šalomoun na s-ci do- sedl. Pož. 3. — S. soudní. Když v súdný den před stolici toho mocného súdce při- jdem, V nichž jest Buoh jako svú stolici ustavil, s niež súdí. Št. Kn. š. 5., 146. — S. ku potřebě přirozené. Výb. II. 1445. — S. = vyprázdnění žaludku. S. snětivá, bran- dig, krvavá, Blut-. S. slizovatá, syrovatečná, tuhá, řídká. Čistá žinčica bez klagu je ku zdraví na pluca i napraví zatvrdlú s-cu. Laš. Tč. Cf Slov zdrav. — S. na sou- struhu, die Knagge, vz Včř. Z. II. 65., u péra kočárového, Federstock, m., Pdl., optická, ZČ. III. 12., 75., v zámku. Pdl. S. řezací (hádanka): 1. Železný otec, dře- věná máma, slaměné dítě do kouta letí. 2. Má to boky dřevěné, zuby železné, střeva slaměné. Km 1886. 738. — S. = hrubá ovce s vysokými nohami. Mor. Brt.