1. Ston
1. Ston, u, stonek, nku, m. = stonání. Vždycky stonky, nikdy zvonky, chleba nikdy spořeji (o tom, kdo pořád stoná a přece ne- umírá). Ros. Časté stonky, jisté zvonky (smrť). Č. Vždycky (samé) stonky (konky), nikdy zvonky (o skuhravém a nemocným se dělajícím. Vz Nemoc). C. M. 300. Ze strun ryk se rozetřás, až pak v stoně shas. Po- korný. Když nesli Slovensko zabité, kolik as vzdýchalo stonů? Hdk. C. 68. Srdce pro- rve ston. Hdk. C. 28. Uchlácholte naše věčné s-ny. Sš. Snt. 163.