2. Ston
2. Ston, u, obyčejněji stonek, nku, sto- neček, čku, m. = pařez, der Klotz. Um. les., Ros., čtib. — S., pen stromu, vystupuje-li vzhůru, der Stamm. Us. (u Turn.). — S., drouh, tyč, kyj, oklestek, haluz, der Knüttel, Prügel. S. u vozu = ouvín. Sny vory svá- zati. Us. — S. u rostlin, caulis, der Stengel, onen díl, jenž nosí listy, květy, plody a po- travu kořenem přijatou do listů rozvádí a částečně přeměňuje. Čl. S. — osa, která listy nese vůbec, zvl. osy hlavní na zemi poléhající jako u plavuní. Čl. Kv. XXVII. S., cormus, der Stamm, všeobecný výraz pro hlavní díl rostlin vzhůru rostoucí. Rstp. 52., 62., 176., 497. S-kové podzemní (které v obyčejné mluvě od kořenů se nerozezná- vají) jsou: 1. cibule, 2. hlíza n. bambulina (Knollen, tuber), ku př. u bramborů, 3. od- děnek vlastní, jenž mrcásky kořenové vy- hání. Vz Odděnek. Čl. S-ky dostávati. S. nadzemní a) lodyha (u bylin, zelin): stéblo, stvol, b) kmen (ustromů a křů). S. přímý, po- ložený, popínavý, ovíjivý (opíetavý). Š. a Ž. Hruška bez s-ku, Stämpel. Škd. — Stonek, péro ještě nevyvinuté. Brt. Špatněs kachnu, slepici atd. oškubala, je plna stonků. Us. Hý. — S. = plachta. Gabriel plachtu či ston podestlal mu pod hlavu. Sš. Ob. 329. (Hý.). — S. = kostnatá částka z odrhnutého péra. Us. Šd. — S-nek, nka, m. = člověk hloupý, necitelný, der Klotz. Kom.