Stouliti
Stouliti (stúliti), il, en, ení; stouleti, el, en, ení; studovati, stoulívati. stulovávati = svinouti, zusammenwinden; stisknouti, za- vříti, zusammen-, zudrücken, schliessen, zu- schliessen; pod se vinouti, hängen lassen, unter sich stecken; báti se, ostýchati se, kořiti se, sich demüthigen. Jg. — abs. Ten stoulí (bojí se, ostýchá se). Ros. Tak že všeliká pochybenství se tu odmlčeti a s. musejí; Vyřídiv Gabriel poselství svoje s-lil a očekával Sš. II. 76., L. 19. — co: plátno (svinouti), Ros., hubu, ústa, oči, Us., pysky, Rk., rty (stisknouti, zavříti). Bylina ta rány stuluje. Jg. Pes stoulí ocas, když se bojí (pod se svíjí). Tudy téch několik lépe smý- šlejících se odmlčelo a s-lo ústa. Sš. J. 135. (Sk. 49.). Stul svá ústa a se zastyď přece. Sš. Srn. bs. 49. Stulil kabelku, kviky (o tom, kdo hanbou umlkl). Vz Mlčení. C, Výb. 1. 938. Rozumný stulí své rty; Nezatvrdíš srdce svého, ani ruky stulíš, ale otevřeš ji chudému. BO. — co komu. A hledí aspoň ústa s. těm, jimž ode Pána kázati veleno bylo. Sš. Sk. 48. — proč. Druzí se odmlčí a ze strachu antikrista s. budou. Sš. Zj. 430. — co, se kam: ucho k zemi s. St. skl., Alx. 1097. Stulil se pod houni. Us. — se. Rána se stulila (stáhla). Ja. — se kde. Lvíčata stulují se v peleších svých. Br. — co nad čím: ústa. Ben. — co, se jak (v co). Ruka v pěsť se stulí. Št. N. 203.