Stožár
Stožár, u, m., od koř. stag (ztrnouti, tr- četi, strměti; sr. Fk. I. 247., II. 683.), k ně- muž patří i stog?,, stoh. Prk. Př. — S. = dlouhá tyč ve stohu, der Schoberbaum. Jg. — S., tyčka ku šplhání. KP. I. 509. —S. — vratidlo se stojacím, ve hranici jsoucím hří- delem, v němž jsou páky, kterými dělníci hřídel otáčejí, das Wellenrad. Vys. Stožárem trámy na střechu tahati. — S., stěžeň (na lodi), der Mastbaum. D.. Nz. S. výhlední, der Aussichtsmastbaum. Dch. Vz Stežen.