Straka
Straka. Cf. Mkl. Etym. 336. a., Šrc. 69., Brm. II. 2. 487., 490., Káča (2. dod.), Mach. 8. (183.). Představenému není-li učitel po- volným, trýzní ho, ba i ze služby vystr- kuje, tak že stojí jako s. na kole (netrvale). Zbr. Múdr. živ. II. 43. Sedí jako s. v hnízdě (za pecí). Us. Vk. Nabíráš toho jako s. na ocas (málo; když se nakládá hnůj). Brt. S. když na dvoře rapoce, tam dostanou hosti. Němc. IV. 421. Přiletí-li s. na zahradu, zvě- stuje hosti. Mus. Více v Mus. 1853. 488. Sedne-li s. na stavení a nad obyčej křičí, bude prý v tom domě mrzutosť Mus. Každá s. od svého jazyka zhyne. Lpř. Znáti s-ku po ocase. Pk. Proč s. na jiný keř uletěla? Protože do toho naneřádila. Č. M. 510. — Hádanka: Bielo je, nie je deň; čierno je, nie je noc; zeleno je, nie je tráva; chvost má, nie je kráva. Slov. Šd. Hra na straku. Nár. listy. 22/111885. Nrd. — S. = strakatá kráva (vz Stračena), kachna, strakatý kůň. Us. - - S. = skvrna, Fleck. Ta kráva má na hřbetě samé straky. U Star. Jič. Vhl. — S. = sekera. Us. vinařský. Bl. 173. — S., y, m., os. jm. 1550. Arch. VIII. 604., Let. 515. — S. Jan, 1743.—1808., kazatel. Jir. Ruk. II. 246., Jg. H. 1. 629. — S. Jos. Frant., farář 1743. Jir. Ruk. II. 246., Mus. 1891. 106. — S. Vil. Tf. H. 1. 179., Rk. Sl.